Stalo se ti, že portrét vypadal jak nemocný — celý do oranžova nebo do modra? To není vada foťáku. To je špatně nastavené vyvážení bílé. A je to jedna z nejjednodušších věcí, co můžeš ovládnout.
White balance (vyvážení bílé) říká foťáku, jakou barvu má brát jako „čistě bílou".
Proč to vůbec řešit? Protože různé světlo má různou barvu. Svíčka svítí oranžově. Zataženo nebo stín táhne do modra. Žárovka do žluta. Tvoje oko si to automaticky přebere — bílé tričko ti přijde bílé pod sluncem i pod lampou. Foťák tak chytrý není. Když mu neřekneš, jaké je světlo, tipne si — a často vedle.
Výsledek? Bílá není bílá. Pleť je oranžová nebo zsinalá. A fotka prostě „nesedí", i když nevíš proč.
Barva světla se měří v Kelvinech (K). Je to stupnice od teplé (oranžové) po studenou (modrou). A tady je ten matoucí bod, co stojí za to pochopit:
Oranžové až žluté. Romantická atmosféra, zlatá hodinka, interiér s žárovkami. Příjemné pro oko, ale když to foťák neví, pleť bude přepálená do oranžova.
Bílá je bílá, barvy věrné. Tohle je referenční bod — polední slunce, čistý den. Když nevíš, kde začít, míříš sem.
Modré až šedé. Zataženo, hluboký stín, soumrak. Fotka působí chladně a neživě, pleť do modra. Tady auto WB nejčastěji selhává.
Tohle plete úplně každého: když na foťáku zvýšíš Kelviny, obraz se oteplí (zožloutne). Když je snížíš, obraz zstudení (zmodrá). Foťák totiž kompenzuje — říkáš mu „světlo je studené (vysoké K), přidej teplo". Zní to naopak, ale dává to smysl, jakmile na to jednou sáhneš.
Nemusíš pořád ťukat Kelviny ručně. Foťák má hotové předvolby s ikonkami. Otočíš na tu, co odpovídá světlu kolem tebe, a máš hotovo:
Fotíš sérii za stálého světla (svatba venku, produkt ve studiu)? Nepoužívej auto. Nastav pevnou předvolbu nebo konkrétní Kelviny. Auto WB totiž může u každého snímku tipnout malinko jinak a v editaci pak honíš barvu fotku po fotce. S pevným WB je celá série stejná.
Auto WB (AWB) je dneska fakt dobrý a pro běžné focení ti většinou bohatě stačí. Ale má tři situace, kde pravidelně šlape vedle:
Když na scénu svítí studené okno z jedné strany a teplá lampa z druhé, foťák neví, podle čeho se řídit. Půlka fotky je modrá, půlka oranžová. Tady musíš rozhodnout ty — vyber, která část je důležitější (většinou pleť), a nastav WB podle ní.
Červená zeď, zelený les, žlutá fasáda přes celý záběr — foťák to může vzít jako barevný nádech světla a začne ho „opravovat", i když není co. Výsledek je posunutý do protibarvy. Přepni na pevnou předvolbu.
Při západu chceš to teplé oranžové světlo nechat — je to celé kouzlo záběru. Auto WB se ho ale snaží „znormalizovat" a sebere ti atmosféru. Přepni na předvolbu Denní světlo nebo Zataženo, ať si teplo udržíš.
Tady ti dám tip, co ti sundá většinu stresu kolem WB. Pokud fotíš do RAW (a ne JPEG), white balance si můžeš kdykoliv potom v klidu přenastavit v počítači — úplně bez ztráty kvality, jako bys to nastavil přímo ve foťáku.
U RAW souboru je WB jen instrukce, ne natvrdo zapečená do fotky. V Lightroomu posuneš jeden posuvník a barva je správně. U JPEGu je WB zapečený a opravuješ ho mnohem hůř. Fotíš cokoliv důležitého? Foť do RAW a WB vyřeš později v klidu. (RAW vs JPEG rozebereme v samostatném článku.)
Žádná věda. Drž se tohohle a budeš mít barvy v pohodě:
Běžné focení, světlo se mění? Nech AWB a foť RAW. Série za stálého světla? Pevná předvolba nebo Kelviny. Smíšené světlo nebo zlatá hodinka? Rozhodni ručně podle toho, co je v záběru důležité. A když si nejsi jistý — RAW tě podrží.
White balance je o jediné věci: říct foťáku, co je bílá. Teplé světlo táhne do oranžova, studené do modra, a ty buď necháš foťák tipovat (AWB), nebo mu to řekneš sám předvolbou či Kelviny.
Vezmi jeden objekt — třeba bílý papír — a vyfoť ho pod různými předvolbami WB. Uvidíš na vlastní oči, jak se barva mění. Po pěti minutách ti to docvakne víc než z jakéhokoliv textu.
A foť do RAW. Barvu pak doladíš v klidu, ne v panice.
Žádný kecy. Jen praxe.