Natočil jsi svatbu ve Španělsku, fotíš pro značku z Německa nebo děláš obsah pro zahraniční agenturu — a teď to máš vyfakturovat. Přeshraniční fakturace má svoje pravidla a jedno tě může nemile překvapit. Pojďme na to.
Čeští tvůrci dnes běžně fakturují do zahraničí — a tady přestávají platit pravidla, na která jsi zvyklý z tuzemska. U přeshraničních služeb rozhoduje, komu fakturuješ (firma vs soukromá osoba) a kam (EU vs mimo EU). A i jako neplátce DPH se tě to týká.
Tohle navazuje na Fakturace, OSVČ vs s.r.o. — tam jsme řešili tuzemský základ, tady jdeme přes hranice. Ber to jako přehled principů, ne daňovou radu (disclaimer níž a fakt si to ověř, je to ošemetné).
Fakturuješ-li službu firmě (plátci DPH) v jiném státě EU, místo plnění je u příjemce a uplatní se reverse charge — fakturuješ bez DPH a daň přizná odběratel u sebe. Ale pozor: i jako neplátce se musíš do 15 dnů registrovat jako „identifikovaná osoba" a podávat souhrnné hlášení. Na faktuře uvedeš VAT ID odběratele a poznámku o přenesení daňové povinnosti.
Služba firmě ve třetí zemi (USA, UK po brexitu apod.) má místo plnění zpravidla mimo ČR, takže ji nezdaňuješ českou DPH. Pravidla se ale liší podle země a typu služby — a může vznikat povinnost v zemi odběratele. Tady obzvlášť doporučuju ověřit s účetní, ať fakturuješ správně.
Fakturace nepodnikateli (běžný klient) v zahraničí je nejvíc záludná — místo plnění a způsob zdanění závisí na typu služby a kde se fyzicky koná. Svatba ve Španělsku focená pro český pár bývá tuzemské plnění; tatáž svatba pro zahraničního klienta už je jiný případ. Pravidla jsou tu výjimečně komplexní — tohle neřeš od oka, nech si poradit.
Identifikovaná osoba je mezistupeň: v tuzemsku zůstáváš neplátcem (z českých zakázek DPH neúčtuješ), ale u přeshraničních B2B transakcí DPH řešíš. Registruješ se do 15 dnů od první takové transakce, dostaneš DIČ a podáváš příslušná hlášení. Týká se tě to jak při fakturaci firmě v EU (tento článek), tak při nákupu služby ze zahraničí — třeba reklamy (viz Daň z reklamy ze zahraničí). Nenech se tím vystrašit, ale nepodceň to — registrace je povinná.
Přeshraniční DPH patří k nejsložitějším oblastem daní — záleží na statusu odběratele, typu služby, místě plnění a zemi. Tenhle článek je orientační přehled, ne návod na míru. Než budeš fakturovat do zahraničí, poraď se s účetní nebo daňovým poradcem a ověř aktuální pravidla na webu Finanční správy. Chyba v přeshraniční DPH se řeší těžko a draho — pár stovek za radu se mnohonásobně vrátí.
U fakturace do zahraničí rozhoduje komu (firma vs osoba) a kam (EU vs mimo). Firmě v EU = reverse charge (fakturuješ bez DPH) + povinnost stát se identifikovanou osobou do 15 dnů. Firmě mimo EU = zpravidla mimo českou DPH. Soukromé osobě = nejsložitější, neřeš od oka. Identifikovaná osoba = neplátce v tuzemsku, ale řešíš přeshraniční DPH. A hlavně — ověř s účetní, je to ošemetné.
Fakturovat do zahraničí je dnes pro tvůrce normální — a není to věda, jakmile víš, do které ze tří situací spadáš. Klíčové je nepřehlédnout povinnost identifikované osoby u zakázek pro firmy v EU, protože na ni spousta lidí narazí až zpětně.
Než vystavíš první zahraniční fakturu, dej si hodinu s účetní a nastav si to správně. Pak už fakturuješ přes hranice s klidem.
Zahraniční zakázka je skvělá. Jen ji vyfakturuj správně — ať ti radost nezkazí dodatečná daň.
Žádný kecy. Jen praxe.